Barva, která je všude v obchodech, všichni ji milují a téměř nikomu nesluší. Jak ji nahradit a naučit se žít bez ní, když chceš nosit jen ty své barvy?

Žádná jiná barva asi není tak uctívaná a milovaná, jako černá. Považuje se za neutrální barvu, která se hodí ke každé příležitosti i barvě, dokonce na ní stojí hned několik stylů, které si bez černé nedokážeme představit. Nosíme ji na pohřby, ale také do divadla a „malé černé“ jsou považovány mnohými za základ šatníku. A přitom je to snad nejméně slušivá barva – spolu s jasnou oranžovou, žlutou a červenou, které však mají mnoho slušivých odstínů. Černá má jen jeden. Příliš tvrdý, výrazný. Přirozeně se na lidském těle vyskytuje jen velmi málo – u pár jedinců, kteří mají černé vlasy a chloupky; a ani v přírodě není zrovna nejčastější (jako zelená či hnědá). Jenomže zatímco bez oranžové, žluté a červené se dá v životě obejít, bez černé si mnoho z nás nedokáže svůj život představit. Co tedy dělat, když zjistíš, že černá není tvoje barva?

1. Jak moc ji potřebuješ?

Zamysli se nad tím, jestli je pro tebe opravdu tak důležitá. Proč ji vlastně chceš nosit? Většina z nás je prostě naučená, že je černá skvělá a ke všemu se hodí, zeštíhluje a nevím, co všechno. Neumíme moc kombinovat jiné barvy, navíc se dá snadno sehnat. Je ale pohodlnost dostatečný důvod k tomu, ji nosit? Pokud však zjistíš, že patří ke tvému stylu (třeba rock, gothic) a nevíš, jak jej nosit bez ní, je to víc ke zvážení. Možná ji můžeš kombinovat s věcmi v jiných barvách tak, aby byla co nejdál od obličeje. Možná však nenosíš styl, který k tobě sedne. Je to má osobní, neověřená teorie, že by nám měl slušet styl, který k nám jde i barevně (nebo že by měl jít dát do našich barev). Černovlásky mohou být tedy lepšími kandidátkami na gothic než pihaté brunetky. Ale možná se mýlím. Přesto se nad tím zamysli.

2. Jak moc se hodí k ostatním barvám?

Podívej se na svou paletu. Které barvy tam máš opravdu ráda? Dovedeš si představit, že je nosíš stejně hodně, jako předtím černou? Záliba v hnědé většinou člověka docela vyléčí z nutnosti nosit černou. Hnědá je totiž podobně univerzální. Modrá taky. A druhá věc – jdou tvé barvy dobře k černé? A teď zapomeň na poučku, že k ní jde všechno, to je blbost. Jsou ostatní tvé barvy jasné a výrazné? Pokud ne, černá mezi nimi nepůsobí harmonicky. Což zjistíš jakmile…

3. Dej si od černé pauzu

Zatím je třeba nemyslitelné ji z šatníku vyřadit, ale pokus se ji chvíli ignorovat. Oblékej se jen ve svých barvách – třeba týden. Vyzkoušej si kombinovat bez černé. Cílem je si trochu zvyknout na to, že ji nenosíš. Po týdnu nebo dvou, až zjistíš, že se bez ní dá žít, si znovu obleč něco černého. Nejspíš si všimneš, jak nepřirozeně a zvláštně to najednou vypadá, možná, že uvidíš, že i ty vypadáš starší a unavenější. A celkově smutnější. Nosit černou je totiž zvyk. Jakmile ho narušíš a odvykneš si, uvidíš, že není tak dobrá, jak sis dříve myslela. Dokonce ani moje černovlasá maminka nemá černou za nejlepší barvu. Více jí sluší třeba jedlová zelená.

4. Nahraď ji

Existují i jiné neutrální barvy, třeba bílá, šedá, hnědá, béžová nebo modrá. Téměř v každé paletě se nějaký jejich odstín vyskytuje. Je tedy celkem jednoduché černou prostě nahradit těmito barvami. Není ale v podstatě nutné mít šatník postavený na klasických neutrálních barvách. I červená může dobře působit jako základ, stejně tak oranžová nebo zelená. Záleží jen na tom, s čím je zkombinuješ. A krom toho lze nosit i jen kombinace výraznějších barev. Pro ukázku přidávám několik palet skutečných žen (jak z takovýchto barev vytvořit vyvážený šatník budu rozebírat v modulu o – jak jinak než – šatníku).

Nevýhoda může být jen v tom, že není snadné sehnat jiné než černé kalhoty či bundy.

Můj černý příběh 

Jako dítě jsem černou vůbec nenosila, milovala jsem růžovou, bílou a později hnědou a béžovou. Táhlo mě to k teplým barvám. Ale pak přišla puberta a já se uviděla v gothic stylu. Tenkrát se moc neprodával a když ano, byl drahý, takže jsem sehnala jen černé džíny, boty a trička. A to jsem nosila, v podstatě neustále – jen černou. Bylo mi i jedno, že mi to nesluší a nejsem krásná, beztak jsem byla zahořklá a otrávená, připadala jsem si jiná, lidé mě štvali, chtěla jsem mít jen od všech pokoj a nebýt vidět. A v té černé jsem měla pocit, že vidět nejsem, resp., že mě chrání, možná, dodává mi sílu. To tak má asi hodně jemných, zranitelných bytostí, že nosí černou, aby se „ochránily“ tím, že budou vypadat drsnější.

Dobrou zprávou pro některé může být, že správný styl dokáže negativní dopad černé trochu zmírnit. Všimla jsem si, že v této mikině nebo černých vílích šatech jsem vypadala ještě relativně dobře, zatímco obyčejný černý svetr byl katastrofální.

S postupem času mi začalo připadat smutné nosit jen černou, nějak už jsem se v tom necítila, tak jsem začala experimentovat se styly a barvami. Pak jsem se ustálila v barvách „letního typu“, příp. zimního, ale černá mi nikdy ze šatníku úplně nezmizela. Ani když jsem začala svůj styl blížit fantasy a čarodějnickému stylu. Prostě jsem kombinovala černou, bílou, šedou, fialovou, modrou a vínovou. Jakmile přišla zima, zjistila jsem, že jsem v pasti. Měla jsem černé boty, punčochy, sukni i kabát. V podstatě jsem se skoro nemohla obléknout jinak, než celo-černě. Tehdy jsem s tím začala být hodně nespokojená. Nelíbilo se mi, jak vypadám.

Chtěla jsem to nějak spravit, tak jsem si ušila fialový kabát. To bylo zlepšení, ale pocit, že nemám, co na sebe a všechno je to buď smutné nebo zoufale nudné (černobílá kombinace) mě neopouštěl. Opravdové zlepšení přišlo až nedávno se změnou barev, kdy jsem pochopila, že držet se letní palety je nesmysl, protože mi sluší jiné barvy. Po letech se mi ulevilo, že můžu nosit tu svou oblíbenou hnědou a zelenou (ve správných odstínech – ne těch ledových letních) a konečně měním šatník tak, že s ním začínám být spokojenější. Pár správných odstínů správných barev je totiž mnohem lepší, než dvacet barev dle palety, kterých je v praxi na kombinování moc a většina ještě nesluší, jak by měla.

Černou už v podstatě nenosím a když ano, tak pouze oblíbenou sukni s barevnějším topem. Většinu černých věcí jsem dala na prodej. Když teď totiž vidím, jak na mně vypadá oproti té zelené, nemám už ani chuť ji nosit. Stačilo si odvyknout, nahradit ji něčím lepším, a po letech, kdy jsem sotva nosila jiné barvy, se mi už ani nestýská. Možná to nakonec bude i tvůj případ.