3-faktorová barevná typologie

2. Určování barev

V této praktické lekci ti ukážu, jak krok za krokem najdeš svoje barvy s pomocí grafického programu – stačí ti klidně i běžné Malování. Vyhraď si na ni dostatek času. Klidně pracuj na etapy.

Potřebovat budeš: jednu kvalitní profilovou/průkazovou fotografii (prostě zepředu), na které nemáš makeup; pokud máš nabarvené vlasy, stáhni si je před focením dozadu, třeba do drdolu

Jakmile seženeš fotku, můžeš se do toho dát 🙂 Pusť si video, postupuj se mnou. Jakmile ucítíš, že už toho máš dost a všechny barevné odstíny ti připadají stejné, dej si pauzu, všechno ulož a vrať se sem později. Nejlépe se ti to bude dělat, když nemáš moc unavené oči a máš klid – třeba o víkendu. 

Kromě videa zde najdeš i stručnější, písemný návod a vysvětlení/upřesnění některých pojmů.

Příprava

Nejprve si otevři svou fotku v grafickém programu a pokud je to potřeba, odstraň pozadí. Můžeš to udělat jednoduše gumou nebo rychleji pomocí výběru a vymazání. Záleží na tom, jak moc s tím programem umíš a jaký používáš. Každopádně bys tam měla zůstat jen ty – obličej, vlasy a krk – a za tebou totálně bílé pozadí.

Dále si vytvoř pracovní plochu. V Malování prostě roztáhneš obrázek do šířky. Důležité je také oddělit fotku od pracovní plochy – použij k tomu obyčejnou čáru odshora dolů anebo svou fotku orámuj. Podstatné je, aby se při barvení pozadí neobarvila i “pracovní plocha”. 

4 základní barvy

Při určování barev by se mělo vždy vycházet z přirozených barev těla – k těm se přece všechny ostatní musí hodit. Proto s určováním začínáme vymezením 4 základních přirozených barev – je to barva rtů, pleti, vlasů a očí. Na těchto barvách nejlépe zjistíš, jaké jsou tvé přirozené barevné dimenze. Pokud je barva tvých očí velmi intenzivní, nejspíše ti budou slušet intenzivní barvy, apod.

Tyto základní barvy určíš tak, že použiješ nástroj kapátko nebo obdobný – zkrátka “nabereš” barvu ze své fotky. Ovšem pozor, jelikož na všech fotkách najdeme mnoho odstínů (světlo dělá stíny), je pak barvu třeba ještě trochu “zprůměrovat” – poupravit ji, aby co nejlépe odpovídala celkovému tónu pleti, jak ho vidíš ty (viz video). Může to být problém, jestli nemáš dobrý cit pro barvy. Pokud si nevěříš, s barvou hýbej jen minimálně. Jakmile barvu máš, vytvoř si z ní třeba kolečko na pracovní ploše a přidej popisek – např. “rty”. Tohle udělej se všemi čtyřmi barvami. Pozor, pokud nemáš přirozenou barvu vlasů, radši ji vynechej anebo zapátrej po staré fotce, kde tu přirozenou barvu máš a vezmi ji z ní. Nebo ji vezmi z obočí. Z paměti ji nejspíš neuhodneš správně. U očí se taky někdy může stát, že tam najdeš dvě barvy. Radši si zaznamenej obě.

Tvé barevné dimenze

Než půjdeme dál, vzpomeň si na předchozí lekci, kde jsem mluvila o tom, jak moje typologie funguje a o třech faktorech, se kterými pracuje – teplota, hloubka a intenzita. Už když ses koukala na barvy svého těla a upravovala je, mohla sis všimnout, kde se na barevné škále nachází. Byly spíše nahoře nebo dole? Studené nebo teplé? Mix (hodnota 2, neutrální)?

Zkus barvy svého těla zařadit na této škále – oboduj je od 1 do 3. Pokud jsou spíše tmavé (dimenze hloubka – H), budeš mít H3. Pokud jsou velmi světlé, bude to H1. Jestli se nemůžeš rozhodnout, je to tak uprostřed, napiš si H2. Samozřejmě, že to jde i přesněji, ale obvykle to ani není nutné. Stačí si najít tu svou třetinu škály a držet se barev v ní. Úplně stejně to funguje i s intenzitou. Tlumené (I1) nebo výrazné (I3)? Těžší je to s teplotou, na tu musíš mít trochu oko. Přesto se dá říct, že barvy v pravé polovině jsou spíše studené (převaha modré) a napravo teplé (převaha červené), vždy ale záleží na tom, kde na přechodu barev se onen odstín nachází. Pokud nevíš, zatím si napiš T2 s otazníkem. Ne všichni lidé jsou v teplotě vyhranění a potřebují čistě teplé nebo čistě studené barvy.

Tvé barvy

Jakmile znáš své dimenze, víš už zhruba, kde v barevné paletě ty správné barvy hledat. Teď si můžeš otestovat, jestli své dimenze znáš správně, a také najít konkrétní barvy vhodné pro tebe a pro různé příležitosti. To už chce opět trochu cit. Je dobré zkoušet různé odstíny různých barev. Např. zkusit výraznou červenou, tlumenou bordó, více do růžova či fialova, … a sledovat, který odstín tvou tvář podtrhne a který ji naopak přebije nebo udělá opticky starší, nemocnou. V podstatě můžeš zkusit i najít svůj typ mezi příklady typů, ale není jisté, že pak bude tvá paleta dokonalá. Také můžeš obrázek s nalezeným typem hodit opět do grafického programu a s kapátkem a vybarvením pozadí otestovat, jestli se k tobě vážně hodí nebo zkusíš ještě typ jiný. I když ti mohou slušet barvy určitého typu, možná budeš mít třeba více odstínů zelené než modelka na obrázku nebo ti nebude vyhovovat některá z jejích barev. Proto nic nepřebírej slepě.

Každopádně, pokud chceš poctivě pokračovat a najít si barvy sama, jedeme dál.

Dle příležitostí barvy dělím na neutrální, denní, romantické a klidné. Je to jednoduše proto, jaký dělají dojem. Neutrální barvy vychází z barev těla, jsou stejné nebo velmi podobné (nekoupíš si halenku v barvě kůže, to max. punčochy, ale v barvě očí či vlasů klidně). Neutrální barvy najdeme tak, že zkoušíme barvy těla posouvat v různých dimenzích a přikládáme je k obličeji. Dokud vypadají dobře, přirozeně, nepřebíjí nás – jsou to dobré odstíny. Příliš velká odchylka už je ale většinou nehezká.

Podobně hledáme i barvy z ostatních kategorií – akorát, že tentokrát zkoušíme najít slušivý odstín každé barvy dle toho, co víme o svých barevných dimenzích (červená, fialová, žlutá, modrá, béžová, …). Černou a bílou můžeme zkusit také, ale většinou sluší jen typům s vysokou intenzitou. Zjistíš možná, že ti sluší deset odstínů červené a jen jedna modrá. To je normální. 

Navíc si můžeš všimnout, že některé barvy tě utlumí, některé zdůrazní a některé jsou prostě ok. To jsou kategorie – denní jsou ok, klidné utlumí a romantické zvýrazní, zjemní tvůj vzhled. Obvykle jsou romantické ze škály fialové, růžové a červené, a tmavší, ale ne pro všechny.

A takto nějak vypadá hotová paleta. Tak co, podařilo se ti to?