Poznej sebe a svůj styl

2. Sebepoznání

Většina z nás se tak nějak „neoficiálně“ začala snažit o sebepoznání v pubertě. Chtěli jsme se vymezit vůči rodičům, zjistit, jak chceme žít my a jaké jsou naše zásady a čemu my věříme a co si my myslíme. Nebýt už jako někdo jiný, oddělit se. A většině z nás se to více či méně povedlo. Ale jsi si jistá, že tvá „nová osobnost“ byla vytvořena jen na základě toho, jak ses opravdu cítila, bez vlivu vrstevníků, učitelů, médií a dalších, co nás tak rádi přímo či nepřímo nutí dodržovat nepsaná pravidla společnosti?

Šla jsi na školu z upřímného zájmu a touhy studovat (svůj obor) nebo z nejistoty, co dělat, strachu, že bez školy se neuplatníš? Nebo jsi nikam nešla, protože to byla tvá cesta? Nebo ti říkali, že na to nemáš, tak jsi to vzdala, i když jsi chtěla? Zkus si vzpomenout na co nejvíce těchto kompromisů. Všechny ty okamžiky, kdy jsi dělala něco jiného, než jsi chtěla, protože ses chtěla někomu zavděčit nebo ze strachu něčemu vyhnout. Vzpomeň si na chvíle, kdy jsi jasně cítila, že děláš chybu, že to není dobrý krok. Ale stejně jsi ho udělala.

Kolikrát ses vzdala kousku sebe, abys byla milována nebo přijímaná někým jiným?

Vrať se do těch okamžiků, vzpomeň si na to, čeho lituješ. Jak ses chtěla rozhodnout? Co jsi chtěla udělat? Jak jsi chtěla žít? Pořád bys to chtěla jinak, tak, jako jsi to chtěla tehdy? Nebo už jsi to se svým životem a sny vzdala, odložila je na neurčito, možná na nikdy, kvůli dětem, práci, strachu? Možná se tvá přání prostě změnila. Co chceš teď? Jak chceš žít?

1. zásada sebepoznání: Nejsou správné ani špatné odpovědi. Nehodnoť svá přání, touhy, vlastnosti. Ignoruj veškerá „měla bych“, „nesmím“ a „musím“. Ignoruj názory ostatních.

Nepochop druhou zásadu špatně. Neříkám, abys byla sobecká, chovala se jen podle sebe a na nic nebrala ohledy. Ale když přemýšlíš nad odpověďmi na tyto otázky. Když se ptáš: Co chci? Vždy k sobě buď úplně pravdivá. Neříkej, co si myslíš, že bys měla chtít. Nebo co je správné chtít. I kdybys chtěla něco z tvého pohledu „úplně špatného“. Přiznej si to. Osvobodí tě to. Je to základní nástroj sebepoznání. Přiznat si, co chceš, bez ohledu na to, jaké to je. Nehodnoť to. Představ si, že vůbec nevíš, co je správné. Představ si, že žiješ ve světě, kde to nikdo neví a neřeší. Kdybys tam žila a mohla chtít cokoli, aniž by to kdokoli odsoudil – co bys chtěla?

Chtít něco není nikdy špatné. Vědět, že to chceš, není špatné. Dokonce není špatné ani nesnažit se to změnit. Pouze jednání může být „špatné“. Slova mohou ublížit. Myšlenky ale většinou ubližují jen tobě. Hlavně myšlenky, které ti říkají, že jsi špatná, že si nezasloužíš něco dobrého nebo že něco nesmíš chtít a nějaká být. Vím, že se jich nejde zbavit ze dne na den. Ale kdykoli to jde, snaž se jim nevěřit.

2. zásada sebepoznání: Nepřestávej se učit. Pokládej si nové a nové otázky. Je to celoživotní proces.

Pokusím se ti v tomto modulu doporučit různá cvičení, testy, apod., aby ses lépe poznala. Vše, co se tam dozvíš, ber s rezervou. Nejcennější není vyhodnocení. Testy zdarma nebývají moc spolehlivé, dokonce ani ty placené psychologické nejsou bez chyby. Přimějí tě ale se zamyslet nad odpovědí. A to je to hlavní. Proto klidně zkoušej různé testy a cvičení, pokud tě to baví. A přemýšlej nad nimi. Líbí se ti vyhodnocení? Vadí ti, protože je nelichotivé nebo ti připadá nepřesné? Jak bys ho opravila, jak by ses popsala ty? Jaká je pro tebe pravdivá odpověď na kteroukoli otázku? Je to ovlivněné tím, jak se teď cítíš nebo je to stabilní (tip: ve stylu se odráží hlavně naše jádro, to jsou ty velmi stabilní věci)?

3. zásada sebepoznání: Vyslechni ostatní, ale nevěř jim slepě.

Lidé kolem tebe, ať už tě znají nebo ne, ti mohou poskytnout velmi hodnotné informace. Vidí tě jinak, než vidíš sebe. Mohou poukázat na to, co ty přehlížíš. Ale vždy mysli na to, že je to jen jejich názor. Ber ho v úvahu, ale moc se jím netrap. Obzvlášť, když je negativní. Všímej si hlavně toho, co slyšíš opakovaně. Řeklo ti už deset lidí, že jsi „taková chladná“? Nemusí být pravda, že taková jsi. Pravdou ale je, že když to řeklo tolik lidí, asi tak opravdu působíš. Pokud se ti to nelíbí a cítíš, že taková nejsi a být nechceš, můžeš zkusit zjistit více. Jaké chování v nich ten dojem vyvolává? Můžeš se pak zkusit chovat jinak, více autenticky. Často máme vůči ostatním vybudované hradby a chrániče, kterých si nevšímáme. Připadáme si přátelští, ale lidé kolem to vidí jinak. A pak se divíme, že si třeba těžko hledáme přátele. Na druhou stranu pokud se ráda sexy oblékáš a někdo ti v záchvatu vzteku řekne, že „vypadáš jako…“, moc si to k srdci neber. Nejspíš má nějaký problém ten druhý sám se sebou.

Shrnutí

  • vzpomeň si na chvíle, kdy ses vzdala svých přání kvůli ostatním - máš ta přání ještě? máš jiná?
  • když se ptáš sama sebe, co chceš, své odpovědi nehodnoť - ať už chceš cokoli, není to špatné
  • přijmi svá přání, sny - smiř se s nimi
  • věci se mění, i ty se měníš - nikdy se nepřestávej učit (o sobě) a ptát se, co skutečně chceš
  • názory ostatních mohou být užitečné, zamysli se nad tím, co slyšíš často, a netrap se tím, co je pouze urážkou od jednoho člověka