Téma bohů a bohyní je velmi komplexní a jeden článek ani zdaleka nestačí na to, aby osvětlil celou problematiku. Pokusím se tedy být tak stručná, jak to jen půjde, bez toho, abych vynechala základní fakta a předpoklady. Povíme si, kdo jsou to bohyně, odkud se vzaly, jaký mají dnes ve společnosti význam a jak souvisí s fantasy a jak by se takové bohyně mohly oblékat. Je toho hodně na malém prostoru, tak se na to hned bez zdržování vrhneme.*

Kdo jsou bohyně a odkud se vzaly?

Nejprve minutka teologie. Náboženství lze velmi obecně dělit na polyteistická a monoteistická. Vychází to z klasického označení mono – jeden a poly – více. Monoteistická náboženství (jako křesťanství) jsou ta, kde je středem náboženství pouze JEDEN bůh, ať už se jmenuje Alláh, Bůh nebo jakkoli jinak. Polyteistická náboženství mají naopak celý soubor bohů a bohyň a obvykle se liší dle místa původu. Polyteistická náboženství jsou nejstarší, fungovala ve starověkém Řecku, Římě, Egyptě, Číně, Indii, ale měli je i Vikingové, Keltové a Slované. Jména některých bohů a bohyň jste už mohli slyšet i v případě, že se o historii a teologii vůbec nezajímáte. I přes své stáří z povědomí lidí nezmizela, naopak, někteří bohové a jejich jména se staly symboly. Dokonce jsou po bozích (konkrétně římských) pojmenované i planety – Mars, Venuše, Saturn, Uran, Neptun. Bohové a bohyně měli v životě lidí mnohem větší význam než pro nás má „vyšší moc“ nyní. Už se necítíme být tolik vydáni napospas silám přírody a bohů, věříme více v sebe a vědu. Stačí nám vědět, že dříve tomu tak nebylo. Bohové byli uctíváni, oslavováni a přízeň bohů byla považována za rozdíl mezi životem a smrtí.

Bohyně byly určitým způsobem samostatnou kapitolou. Představovaly sílu žen, tu nezávislou, nespoutanou, vnitřní sílu, které se muži báli a zároveň ji obdivovali. Je zajímavé, že úloha žen se u různých národů lišila. Pro Vikingy nebo Egypťany byly ženy téměř rovnoprávné s muži, směly se dokonce i rozvádět. U Řeků a Římanů byla žena jen o trochu více než otrok, což je zajímavé i vzhledem k tomu, že bohyně jako takové byly milované a obávané stejně jako mužští bohové. Těžko posoudit, jestli byly bohyně pro tehdejší ženy útěchou a jedinými pomyslnými spojenci anebo byly se svým údělem docela spokojené. Kdysi dávno si ženy vážily svého ženství a své úlohy ve světě ironicky více než dnes, byly hrdými matkami, předávaly si tajemství z matky na dceru a měly své vlastní drobné rituály, jen pro ně, bez mužů. Přesto i v takových společnostech existovaly ženy nezávislé na mužích, třeba věštkyně nebo vzdělané společnice, a ty měly k bohyním asi nejblíže.

 Jaké bohyně existovaly? Tak především to byly bohyně krásy a lásky, rodiny, domácího krbu, léčitelství a magie – ale také bohyně války, ničení či moudrosti. Mezi nejvýznamnější bohyně patřily např.:

• Afrodita (řecky) neboli Venuše (římsky), která byla bohyní lásky a krásy a byla známá nejen svou zálibou v románcích s bohy i smrtelníky, ale také pýchou a pomstychtivostí vůči ženám, které se opovážily tvrdit, že se krásou bohyni vyrovnají.
• Artemis, bohyně lovu, měsíce a symbol ženské svobody. Byla věčnou pannou, nikdy se nevdala, milovala zvěř a toulání se lesy a měla družinu dívek, které byly stejně nedotčené a svobodné jako byla ona. Podobně jako ostatní řecké bohyně v sobě měla prchlivost, pomstychtivost a sílu, která se vyrovnala mužské (a ještě ji pokořila).
• Athéna byla bohyní moudrosti a promyšleného, strategického boje. Nosila helmu, meč a štít a jejím symbolem byla sova. Nepotřebovala žádného muže, aby ji vedl, naopak se mužové před bitvou modlili za její vedení a ochranu.
• Isis/Eset byla nejvýznamnější egyptskou bohyní, mocnou čarodějkou, vládkyní přírody, oddanou manželkou a nejvychytralejším stvořením mezi všemi egyptskými bohy. Dokonce dokázala lstí zjistit tajné jméno nejvyššího z bohů a získat tak stejnou magickou moc jako měl on. Nebyl to také první a poslední z jejích úspěšných triků. Dámy vládnou.
• Kuan Jin, bohyně smíru, lásky, soucitu a porozumění. Zastupuje ty nejčistší ženské kvality, narozdíl od jiných bohyní, které v sobě měly i destruktivní síly, Kuan Jin nejvíce připomíná „křesťanský ideál ženy“.
  Kálí byla velmi obávanou bohyní, bohyní smrti a destrukce. Jen nejsilnější a njodvážnější si dovolili ji vzývat, ostatní se jen snažili nikdy neprobudit její hněv. Většinou bývá zobrazována s mnoha rukama, tmavou kůží, rozcuchanými vlasy a uťatou hlavou v jedné z rukou. Nic příjemného na pohled.
• Maeve či Mab je nejen keltskou bohyní, ale také královnou víl. Je spojena s nespoutanou ženskou silou.
• Freya byla vikingská bohyně krásy, létala nad bojištěm a pletla mužům hlavy. Co se Vikingů týče, jsou známí také svými Valkýrami, což byly polobohyně, které sbíraly padlé v boji a odnášely je na svých koních do Valhaly (obdoba nebe).
• Z našich luhů a hájů pak lze zmínit Vesnu nebo Moranu. 

Dnešní význam bohyní

Žijeme v postmoderní době, kde mají ženy (alespoň u nás v Evropě) garantovanou rovnoprávnost minimálně ze zákona a na papíře. Můžeme pracovat, volit, nosit kalhoty a zjišťujeme, že se často dokážeme obejít bez mužů, rodiny nebo plnění klasické ženské role. Nechceme být pořád hodné a mírné, podřízené, princezny v nesnázích. Raději se o všechno postaráme samy a užíváme si svou svobodu a věřte mi, já tomu rozumím. Na druhou stranu se snahou vyrovnat mužům či je rovnou nahradit vzdalujeme od svých přirozených ženských kvalit. Stále více žen si to začíná uvědomovat a vrací se k tématice bohyní, posvátného ženství, k rituálům a sdílení s ostatními ženami. Bohyně a jejich poselství se znovu dostávají na světlo a ukazují nám, že můžeme být silné, moudré a krásné po svém, žensky, nikoli tak, jak to dělají muži. A tak se začíná mluvit o vnitřní bohyni v každé ženě, o sebejistotě, autenticitě, o lásce a o tom, že mnoha z nám lépe sluší ty sukně (i když jsou nepraktické) a podpatky a nedělá to z nás podřízené bytosti ani se nevracíme zpátky k roli bezbranných princezen. Nemusíme na nikom záviset, ale MŮŽEME.

A toto uvědomění je dar, který by měla každá žena dostat. Každá žena by měla pochopit, že pokud se nechá opečovávat jako bohyně, nijak jí to neubírá na síle, naopak. I z mytologie se lze poučit. Bohyně byly uctívané, obdivované a přitom i obávané. Byly vrtošivé a neomlouvaly se za to, kým jsou. A možná je na čase, aby se i ženy přiblížily více bohyním než mužům a byly samy sebou – bez omluv. Je v pořádku se omluvit, když uděláte chybu, někomu ublížíte, když to myslíte vážně. Ale není dobré litovat toho, kým jsme – ať už jste muž či žena. Možná je těžší „zvládnout“ vedle sebe bohyni, ale je to také svým způsobem krásnější. To už však nechme zase mužům jako jejich problém. Na nás je co uděláme samy se sebou. Ženská síla je vnitřní, není vidět na první pohled, není snadné ji uchopit nebo pochopit a proto děsí nejen muže, ale i samotné ženy. Pokud jste se ale, milé ženy, nevyděsily a toto téma vás více zajímá, jistě toho najdete na internetu spoustu, zkuste slova jako „vnitřní bohyně“, „posvátné ženství“, apod.  

Jak se oblékají bohyně?

A nakonec se dostáváme k nadpisu článku a jeho hlavnímu tématu, tedy jak to všechno souvisí s oblečením. Není náhoda, že se k oblečení dostáváme až nakonec. Vždy je dobré vědět proč. Proč bohyně? Proč by nás mělo zajímat, jak by se oblékly? Proč a čím se inspirujeme pro svůj život, oblečení nebo cokoli jiného? Tento článek je v rubrice fantasy, neboť se zabývá oblečením, které vychází z fantasy. A fantasy se hojně inspiruje také mytologií, proto také v mnoha současných fantasy knihách a filmech vystupují bohyně starých civilizací. Tento trend je krásně vidět třeba v knižní sérii Tajemství nesmrtelného Nicolase Flamela. Vznikají také nové bohyně, většina fantasy her má vlastní bohy, jak ženské tak mužské, kteří jsou inspirovaní těmi ze staré mytologie. Mají podobná specifika, určité oděvy a atributy.

Bohyně jako takové se vyznačují tím, že jsou ztělesněním ženskosti, proto mívají zaoblené ženské postavy, dlouhé vlasy a jednoduché šaty. Mohou být tvořeny z úplně lehoučké a obyčejné látky nebo naopak velmi třpytivé a drahé, každopádně nepotřebují příliš, aby zdůraznily svou krásu. Klidně mohou být nahé, ale když nejsou, obvykle se nestydí ukázat kousek svého těla. Záleží také na typu bohyně. Bohyně lásky a krásy budou svůdné, zatímco bohyně míru či domova zvolí střídmější oděv. Dokonalou představu můžeme získat z děl umělců, kteří se nechali mytologií inspirovat znovu a znovu a stvořili mnoho různých podob známých i méně známých bohyní.

Jakými pravidly by se tedy mohla řídit taková pomyslná bohyně při oblékání?

• Nikdy se nestydím za své tělo. Je krásné a dokonalé právě takové, jaké je, ať už je štíhlé nebo zaoblenější.
• Vybírám si oděv, který zdůrazní mou ženskost a to, kým jsem.
• Netajím se tím, co je mou silnou stránkou nebo vášní. Pokud miluji přírodu, jen ať se to na oblečení odráží.
• Stačí mi jednoduchý oděv, který mě podtrhne, ale nezastíní.
• Jsem taková, jaká jsem. Pokud se v něčem necítím dobře, nosit to nebudu.
• A naopak pokud něco miluji, nosit to budu. Nebojím se soudů ostatních.
• Neomlouvám se za to, kým jsem.
• Nepotřebuji make-up nebo mnoho šperků abych byla krásná.
• Ale pokud se cítím krásnější s nimi a dělá mi to dobře, dopřeji si make-up, šperky, parfém a cokoli mě těší.
• Stejně jako své tělo nepotřebuji zbytečně zakrývat, nemám ani potřebu jej odkrývat, pokud se na to necítím.
• Jsem krásná, moudrá a zajímavá uvnitř. Nemusím lákat jen na své tělo, protože jsem MNOHEM víc.
• Rozmazluji sebe i své tělo příjemnými materiály, dopřávám si pohodlí a luxus, protože si to ZASLOUŽÍM.

*Souhlasíte? Cítíte se jako bohyně? Myslíte, že je dobré se nechat inspirovat? Chybí vám v seznamu výše nějaké pravidlo?